|
|
Zánik Jeruzalémského chrámu (zpracování tématu v klasických židovských textech)
Razák, Věra ; Nosek, Bedřich (vedoucí práce) ; Holubová, Markéta (oponent) ; Šafin, Ján (oponent)
Zánik Jeruzalémského chrámu (zpracování tématu v klasických židovských textech) Věra Razáková Tato disertační práce se soustředí na texty popisující vlastní zkázu Chrámu nejprve vojskem Babyloňanů v roce 586 př. o. l. a poté římským vojskem v roce 70 o. l., ale také na okolností, které dobytí a zničení Chrámu a města Jeruzaléma předcházely. Zkoumanými texty jsou (až na výjimky) texty klasické rabínské literatury starověku. Ačkoliv není pochyb o tom, jak zásadní událostí byl zánik Chrámu a chrámového kultu v judaismu, její obraz ve zkoumané literatuře není nijak masivní. Navíc se často jedná o individuální zmínky drobnějšího rozsahu. To platí zejména o zkoumání příčin zkázy Chrámu a Jeruzaléma. Podobně útržkovitý charakter mají i další zmínky v halachických textech, které se zabývají změnami vynucenými zánikem Chrámu, centrálního chrámového kultu a chrámové obětní bohoslužby. Hlavními zkoumanými texty této skupiny jsou Mišna a Tosefta. Mnohem bohatším zdrojem pro zkoumané téma je gemara Babylonského (a částečně i Jeruzalémského) talmudu a zejména některé vybrané midraše. Práce s texty agadickými přináší souvislejší popisy zkázy Chrámu a dalších zkoumaných témat. Texty z dalších rabínských děl jsou zkoumány jako doplněk textů stěžejních, zejména v případě, že zkoumají stejné téma. Tato práce nejprve...
|
|
|
Ikonografie a tradiční židovské prameny díla Marca Chagalla: vitraje v nemocnici Hadasa Ejn Kerem v Jeruzalémě
Glacová, Denisa ; Sládek, Pavel (vedoucí práce) ; Boušek, Daniel (oponent)
Cílem práce je rozbor zdrojů a symboliky vitrají Marca Chagalla (1887-1985) v synagoze fakultního zdravotnického centra Hebrejské univerzity Hadaśa v Jeruzalémě. První kapitola pojednává o historii vitrají, jejich vzniku, výstavách oken v Paříži a New Yorku, kde byly původně představeny veřejnosti, i okolnostech samotné instalace v Jeruzalémě. Druhá kapitola se podrobně věnuje námětu oken, tedy tzv. dvanácti izraelským kmenům, jejich postavení a charakteristice v jednotlivých knihách biblického kánonu. Poslední kapitola si klade za cíl představit ikonografii Jeruzalémských oken. V podkapitolách určených jednotlivým vitrajím identifikujeme zobrazenou symboliku a rozšiřujeme ji o Chagallovy zdroje z rabínské literatury, východoevropské lidové kultury apod. Práce je také doplněna o obrazovou přílohu, která obsahuje fotografie vitrají a schéma jejich umístění v synagoze, čímž pomáhá lepší orientaci v práci. V závěru se práce snaží shrnout Chagallovy inspirační zdroje a sumarizovat tak hlavní prameny celého díla.
|
|
|
Italský a sicilský pijut v dobovém kontextu a jeho jedinečný přínos pozdější básnické tvorbě
Ondrejičková, Sylva ; Nosek, Bedřich (vedoucí práce) ; Weis, Martin (oponent) ; Šedinová, (oponent)
Hermeneutické principy (tzv. midot) se vyvinuly v průběhu formační fáze rabínské literatury, jejímiž protagonisty byli sofrim a rabíni. Tradováním i vlivem helenistické kultury přísloví se etabloval jeden z řídících principů pro uspořádání hypotextu v pijutu, které zároveň mělo učiniti zadost nárokům poetiky. Halachický sumář, jménem r. Jišma'ela, i sumář pro agadickou literaturu, v souvislosti se jménem r. Eli'ezera b. Josi ha-gelili, společně z 2. století o. l., se v rabínské a midrašické literatuře záhy diferencují, avšak v synagogální poezii prochází kontraktivním procesem, analogicky k procesu spojování poetických nároků, témat, inovativnosti, liturgického zasazení do jediného verše či strofy. Ačkoliv nelze identifikovat více než polovinu hypotextu v poetickém verši, přece byl v této dizertaci učiněn pokus reflektovat explicitní vyjádření zapojení principů i jejich implicitní aplikace v pijutu, jenž se historicky stal nástrojem pro didaktické, mnemotechnické účely, účely obce, rabínských ješivot, kruhů učenců i chazanim-pajtanim.
|
host ::
RSS.